sustainableacademy.cz - iniciativa pro klimatickou a ekologickou udržitelnost na AV ČR

Výsledky voleb do Akademické rady

23. března 2021.

Na LVII. zasedání Akademického sněmu 23.3.2021 byli do Akademické rady AV ČR pro období 2021-2025 zvoleni následují kandidáti: Ondřej Beránek, Martin Bilej, Jana Bludská, Zdeněk Havlas, Jiří Homola, David Honys, Pavel Janáček, Tomáš Kostelecký, Ilona Müllerová, Luboš Náhlík, Jiří Plešek, Markéta Pravdová, Jan Řídký, Štefan Vajda, Jan Vondráček. Zvýrazněni jsou ti, jejichž vyjádření ohledně udržitelnosti můžete nalézt v příspěvku níže nebo (v případě Tomáše Kosteleckého a Ilony Müllerové) na youtubové diskuzi.

Kandidáti do Akademické rady AV ČR a udržitelnost

Na začátku února 2021 jsme oslovili kandidáty do Akademické rady AV ČR se žádostí o výjádření se k problematice udržitelnosti na půdě AV ČR a plánům ve směru posilování udržitelnosti. Specificky jsme zmínili tři dotazy.

1. Jaké jsou podle vás možnosti zvýšení klimatické a ekologické udržitelnosti vědeckých ústavů?

2. Podporujete vznik jednotky udržitelnosti jako pomocného orgánu AV ČR, např. v rámci Kanceláře AV ČR nebo Střediska společných činností AV ČR?

Odpovědi kandidátů uvádíme níže.

Mgr. Ondřej Beránek, Ph.D

1. Jaké jsou podle vás možnosti zvýšení klimatické a ekologické udržitelnosti vědeckých ústavů?
Cílem AV ČR a jejích ústavu by mělo být vše od snižování emisí skleníkových plynů; spotřeby energií; lepší vodní hospodaření; postupné až úplné zamezení užívání jednorázových plastových obalů, kde to není nevyhnutelné; stejně jako minimalizace produkce odpadu obecně; až například po omezování zbytečného tisku a rozesílání papírových dokumentů. Jako důležitý aspekt vidím i na lokální úrovni podporu cyklo- či MHD-dopravy na úkor té automobilové a na mezinárodní úrovni podporu např. vlakové dopravy na úkor letecké.

2. Podporujete vznik jednotky udržitelnosti jako pomocného orgánu AV ČR, např. v rámci Kanceláře AV ČR nebo Střediska společných činností AV ČR?
Rozhodně podporuji buď ustavení pracovní skupiny (či jinak nazvaného tělesa), které by mělo na starosti koncepční práci na této problematice, nebo případně přiřazení této agendy k nějakému stávajícímu poradnímu orgánu Akademické či Vědecké rady AV ČR. Osobně toto téma považuji za velmi důležité a kdybych byl zvolen do Akademické rady, velmi rád v této věci podpořím jakoukoliv smysluplnou aktivitu.

Nicméně k naplňování případné centrální koncepce by měly být motivovány všechny složky Akademie věd a těm ústavům, které se tomu věnují i odborně, by měl být dán co největší prostor k šíření dobré praxe – nejen do ostatních ústavů, ale i výukou a interakcí s veřejností. Akademie věd tímto způsobem může zároveň dále naplňovat svou misi špičkového výzkumu ve veřejném zájmu.

RNDr. Martin Bilej, DrSc

1. Jaké jsou podle vás možnosti zvýšení klimatické a ekologické udržitelnosti vědeckých ústavů?
Jednotlivé ústavy mají značnou nezávislost a Akademie věd na ně může působit jen do určité míry. Navíc ústavy mají různý vztah k budovám, které využívají. Z toho plyne i rozdílná míra úspornosti budov. Jinou bude mít moderní novostavba, jinou budova postavená „úsporným“ způsobem v 50.-60. letech minulého století a jinou historická budova. Samozřejmě máme případy, kdy ústavy využívají nemovitosti formou nájmu a tam je situace těžko ovlivnitelná. Z vlastní zkušenosti však vím, že se vedení ústavů snaží (i ve vlastním ekonomickém zájmu) o šetrný provoz (FVE, zateplení atd.). Co se týče provozu, myslím, že standardem je třídění odpadu, hospodaření s vodou nebo přechod na úspornější způsoby osvětlení. Ne vždy jsme o těchto aktivitách informováni např. ve výročních zprávách, protože se to považuje za něco normálního – a to je dobře, ekologicky šetrný provoz by měl být pro pracoviště normou (samozřejmě podle možností finančních a legislativních).

2. Podporujete vznik jednotky udržitelnosti jako pomocného orgánu AV ČR, např. v rámci Kanceláře AV ČR nebo Střediska společných činností AV ČR?
Akademická rada má řadu pomocných orgánů. Mezi ně patří Komise pro životní prostředí a Komise pro energetiku. Myslím, že v rámci jedné z těchto komisí by navrhovaný pomocný orgán cílený na otázky udržitelnost mohl fungovat. Jmenování pomocných orgánů po volbách nové Akademické rady může být vhodným okamžikem pro zohlednění těchto potřeb.

3. Považujete za žádoucí formulaci centrální koncepce, která podpoří pracoviště AV ČR a její další složky v hodnocení vlastního provozu z hlediska ekologické a klimatické udržitelnosti? Má Akademie věd v rámci takové centrální koncepce poskytovat finanční pomoc pracovištím AV ČR a dalším složkám za účelem ekologizace jejich provozu?
Obávám se, že rozpočtové možnosti Akademie věd ve střednědobém výhledu neumožní masivní nárůst cílené podpory na ekologizaci provozu pracovišť. Zde bych použil odstavec, který s financováním souvisí a který jsem poskytl kolegovi Vlčkovi. Akademie věd se jako zřizovatel vždy snažila, snaží a jsem přesvědčen, že se bude snažit i v budoucnosti o podporu všech aktivit vedoucích k energetickým úsporám (mohl bych uvést řadu příkladů vybudovaných FVE, zateplení objektů, změn vytápění a přímých dopadů těchto akcí na úspory). Akademická rada vždy poskytovala dotaci na spoluúčast v ekologických programech (např. Zelená úsporám). Pro zajímavost mohu uvést, že na rok 2021 byly k finanční podpoře schváleny všechny stavební akce vedoucí k energetickým úsporám (FVE, zateplení, zastínění, apod.). Od roku 2021 budeme od pracovišť požadovat při podávání návrhů na stavební akce prostřednictvím systému KIS i uvedení vlivu stavby na životní prostředí – to do budoucna umožní snazší identifikaci ekologicky významných akcí.

Ing. Jana Bludská, CSc.

1. Jaké jsou podle vás možnosti zvýšení klimatické a ekologické udržitelnosti vědeckých ústavů?
Jsou individuální a závisejí (kromě finančních možností ústavu) i na dalších faktorech. Např. ústavy sídlící v podnájmech nebo v historických budovách nemají možnost realizovat ekologická opatření podle svých představ. Ze svého pracovního prostředí mohu uvést digestoře běžící v určitých obdobích 24h denně kvůli bezpečnosti práce.

Nicméně z osobní zkušenosti vím, že tuto problematiku ústavy seriózně řeší. K tomu slouží i energetické audity, které ukáží, kde je problem nejpalčivější. Po prvním auditu, který jsem nechala jako ředitelka udělat, jsme se několik let věnovali zateplování fasád a střech budov, výměně oken ap. Zdůrazňuji, že všechny akce finančně podpořila AV. Následující audit už byl výrazně příznivější.

Ze svého působení v Ekonomické radě vím, že podobné žádosti zahrnující kromě stavebních úprav i požadavky na nové kotelny nebo fotovoltaické panely jsou vždy v maximální míře finančně podpořeny. U nových staveb jsou požadavky na ekologickou udržitelnost už podmínkou pro stavební dokumentaci.

Ale to už jsem se asi uchýlila do druhé části třetí otázky.

2. Podporujete vznik jednotky udržitelnosti jako pomocného orgánu AV ČR, např. v rámci Kanceláře AV ČR nebo Střediska společných činností AV ČR?
V rámci SSČ byl zřízen tým, který zpracovává pilotní studii o stavu ekologické udržitelnosti budov na několika pracovištích. Myslím, že by mělo následovat zajištění kontaktů na všech ústavech, aby ústavy měly k dispozici konzultace k posouzení možnosti a vhodnosti dalších opatření.

Kromě toho, jako poradní orgány Akademické rady už fungují Komise pro životní prostředí a Komise pro energetiku, do jejichž agendy problematika udrřitelnosti bezpochyby patří a jejichž expertní stanoviska k podnětům formulovaným ústavy mají jistě svou váhu. Zřízení další komise nepovažuji za nezbytné.

Ráda bych připojila ještě několik slov, které nejsou přímo odpovědí na výše uvedené otázky, ale s problematikou souvisejí.

Otázky směřují na ekologickou a klimatickou udržitelnost provozů ústavů. To je důležité, určité věci jsou samozřejmostí jak doma, tak na pracovištích – minimalizace odpadu a jeho třídění, úsporné žárovky ap. a o dalších zlepšeních uvažujeme (na mém pracovišti řesíme, jestli si můžeme dovolit solární panely).

Ale nezapomínejme, že ve výzkumných aktivitách ústavů je mnoho témat, která mají nebo budou mít dopad ve společnosti, a nemusí být řešena v rámci Strategie AV21 (což je skvělý synergický program). Můj ústav pracuje mimo jiné na boranových činidlech na extrakci radionuklidů z vyhořelých jaderných paliv, které sníží množství radiooaktivního odpadu až 60x. O takových aktivitách ústavy informují každoročně ve zvláštní kapitole výroční zprávy a možná by bylo dobré, aby něco z toho bylo převzato I do výroční zprávy AV.

Výborným prostředkem ke komunikaci s politickou reprezentací jsou AVexy, ale při Radě pro akademická media a popularizaci máme 50členné kolegium popularizátorů napříč všemy ústavy a právě ti by mohli aktivity spojené s udržitelností komunikovat směrem k širší veřejnosti.

PhDr. Eva Doležalová, Ph.D.

1. Jaké jsou podle vás možnosti zvýšení klimatické a ekologické udržitelnosti vědeckých ústavů?
V obecné rovině se jedná o šetrný a racionální přístup v každodenní „ústavní“ praxi počínaje spotřebou energií a běžného materiálu, tříděním odpadu a dobrým promýšlením akcí, které ústav pořádá. Dokážu však soudit pouze z praxe v „mé“ instituci (tj. Historickém ústavu AV ČR), jejíž činnost není extrémně zatěžující pro životní prostředí, a to už z pouze z povahy zaměření vlastní vědecké činnosti. I tak zkoušíme využívat moderní a nám dostupné nástroje při výzkumu i šíření znalostí. Byť to možná zní banálně, jednou z takových cest je digitalizace zdrojů i výsledků, které jednak ochraňují primární zdroje (naše kulturní dědictví, viz třeba projekty www.augustsedlacek.cz), jednak šetří náklady jiným badatelům pro získání potřebných dat (cesty, tisky apod.).

2. Podporujete vznik jednotky udržitelnosti jako pomocného orgánu AV ČR, např. v rámci Kanceláře AV ČR nebo Střediska společných činností AV ČR?
V principu ano. I když mi zatím z předloženého materiálu není zcela jasné, jaké postavení by zmíněná jednotka měla mít, jaké by byly její kompetence. Pokud by se jednalo o „pracovní skupinu“, která by promýšlela strategie, sdílela zkušenosti s novými technologiemi apod. a tyto pak dále dávala k dispozici vedení AV i jednotlivých ústavů, může to být ku prospěchu celkového přístupu pracovišť k ochraně Země.

Osobně si myslím, že by taková komise / jednotka / pracovní skupina, pokud by už vznikla, měla působit i ve vztahu k veřejnosti. Souvisí to s oním už zmíněným prvním aspektem. Pokud chceme, aby lidé brali věci vážně (jedno jestli vědci či veřejnost), musí s nimi být jednáno otevřeně a ochotně. Znamená to vysvětlovat témata, které překvapivě přicházejí i ve formě badatelských dotazů do HÚ (např. klimatické změny v historii, povodně, záplavy a jejich dopad na život člověka, střídání suchých a mokrých let jako pravidelné přírodní cykly, změny hospodaření a techniky zúrodňování půd). Myslím si, že je množství dostupných historických dat, která se dají v takových diskusích využít. Jak jinak vysvětlit proměnu krajiny, bonity půdy, kvalitu podzemní vody či přílišné zjednodušení (ne)výhod meliorací ? Pro všechny tyto otázky v současné době běží nějaké výzkumy, byť někdy ne vždy v akademických ústavech (může se jednat i o ústavy resortní či univerzitní pracoviště).

RNDr. Soňa Ehlerová, Ph.D.

Zodpovědná vědecká instituce by se měla snažit o provoz co nejpřátelštější životnímu prostředí a dlouhodobé udržitelnosti, a určitě v tomto směru existují rezervy. Jako hlavní důvod těchto snah považuji morální hledisko: jsme-li si jako vědci (a lidé) vědomi negativních dopadů různých aktivit, měli bychom se snažit tyto negativní dopady snižovat či odstraňovat.

Provoz vědeckých ústavů se skládá ze dvou složek: z "běžné", která je společná všem ústavům a obecně všem podobným organizacím, a ze specializované (vědecké) složky, která je velmi závislá na konkrétním typu výzkumu (u některých ústavů může být tato složka nevýznamná, u jiných, obzvláště experimentálně zaměřených ústavů, velmi podstatná). Běžný provoz je asi možné zlepšovat metodami jako snižování energetické náročnosti budov, snižování produkce (obzvláště plastového) odpadu atp. Situace u vědecké činnosti je mnohem složitější a metody řešení nejsou tak jednoduché a jednoznačné.

Podporuji vznik jednotky udržitelnosti na Akademii věd ČR. Jedním z prvních úkolů by mělo být zmapování situace v Akademii věd, zjištění možností a požadavků jednotlivých ústavů, a zhodnocení efektivity obdobných snah, které byly a jsou prováděny v jiných vědeckých institucích, a to v různých oblastech výzkumu.

Neznám konkrétní akce či opatření zaváděné v jiných vědeckých oborech, ale v astronomii se v posledních letech objevuji snahy snížit dopady provozu astronomických observatoří na životní prostředí (např. opatření zavedené v Evropské jižní observatoři).

Formulace centrální koncepce v rámci Akademie věd je velmi žádoucí, protože by pomohla pracovištím si ujasnit, co je cílem usilování o udržitelnější a prostředí přátelštější vědecký provoz, a jak se tomuto ideálu přibližovat. I v rámci stávajících možností Akademie může podporovat snahy o zlepšování situace v této oblasti. Např. při rozdělování peněz pracovištím AV ČR na různé projekty (stavební úpravy, modernizace atp.) by se mohlo přihlížet i k tomu, jakým způsobem ovlivní provoz pracoviště. Zároveň by pracoviště AV ČR měla mít možnost požádat o finanční příspěvek na zekologičtění provozu, ale je těžké teď říct, jaké možnosti se pracovištím otevířají - to by mělo vzejít z přehledu situace a centrální koncepce.

Prof. Ing. Jiří Homola, CSc., DSc.

Udržitelný rozvoj představuje jednu z největších společenských výzev 21. století. Proto souhlasím s Výzvou Akademii věd ČR k ekologické a klimatické udržitelnosti z 5.12. 2019 a stal jsem se jedním z jejích signatářů. Proto se rovněž domnívám, že problematice ekologické a klimatické udržitelnosti musíme do budoucna věnovat pozornost, a to jak na úrovni AV ČR, tak na úrovni jednotlivých pracovišť. Domnívám se, že vedle ambice být vůdčí institucí na poli výzkumu, by AV ČR měla usilovat o to, aby byla vnímána jako instituce, která se aktivně angažuje v řešení všech výzev, kterým naše společnost čelí. Tedy i v oblasti udržitelnosti, která zahrnuje komplexní systém problémů, jejichž řešení vyžaduje multioborový přístup, který díky svému širokému záběru a síti výzkumných pracovišť, může AV ČR nabídnout. Vedle kvalitního výzkumu může AV ČR přispět k udržitelnému rozvoji systematickou komunikací vědeckých poznatků směrem k veřejnosti a účastí na odborném vzdělávání. Odpovědi na Vaše konkrétní dotazy přikládám níže.

1. Jaké jsou podle vás možnosti zvýšení klimatické a ekologické udržitelnosti vědeckých ústavů?
Obecně se domnívám, že jednotlivé ústavy AV ČR mohou k udržitelnosti přispět především svým excelentním výzkumem a vlastním udržitelným provozem. Řada pracovišť realizuje či by se mohla zapojit do výzkumných programů podporujících udržitelnost (např. technologie a materiály pro ochranu životního prostředí a cirkulární ekonomiku, nové zdroje energie, právní a společenské aspekty udržitelnosti). Pokud jde o vlastní provoz pracovišť, domnívám se, že mnoho pracovišť zvažuje ekologické dopady své činnosti, ať už jde o energetickou efektivitu, spotřebu přírodních zdrojů a produkci či likvidaci odpadů. Nástrojů, kterými lze podpořit udržitelnost je však nepochybně víc, například zavádění alternativních zdrojů energií či ekologické stavby. Schopnost pracovišť vytvářet ekologicky a klimaticky šetrnější výzkumnou infrastrukturu však do velké míry závisí na jejich ekonomické situaci a možnostech finanční podpory takových aktivit.

2. Podporujete vznik jednotky udržitelnosti jako pomocného orgánu AV ČR, např. v rámci Kanceláře AV ČR nebo Střediska společných činností AV ČR?
Domnívám se, že Akademie věd ČR se udržitelností zabývá v řadě oblastí: od Strategie AV 21 (řada programů se zabývá vybranými otázkami udržitelnosti), přes odborné komise (např. Komise pro životní prostředí a Komise pro energetiku), až po vydávání expertních stanovisek AVex. I když si myslím, že tyto aktivity by si v rámci AV ČR zasloužili větší koordinaci a že udržitelný rozvoj by se měl stát jednou ze stálých agend, kterými se Akademická rada AV ČR zabývá, formu, jakou by bylo nejvhodnější tyto aktivity koordinovat, bych nechtěl předjímat. Na hledání cest, jak v AV ČR problematiku udržitelnosti rozvíjet a koordinovat, se v případě zvolení do Akademické rady AV ČR budu rád podílet.

doc. RNDr. David Honys, Ph.D.

Vážená paní docentko, vážená paní doktorko, vážení páni doktoři, členové skupiny Sustainable Academy!

Děkuji Vám za Váš e-mail i za Váš zájem. Nedávno jsem, stejně jako ostatní kandidáti do Akademické a Vědecké rady, již dostal od Dr. Vlčka obdobně formulovaný dotaz, na který jsem písemně odpověděl; s ohledem na podobnost obou dotazů bude má dopověď též obdobná.

Jako biolog samozřejmě považuji téma udržitelnosti a ekologie obecně za nesmírně závažné, ba dokonce klíčové z hlediska naší další existence jako společnosti a vlastně i jako živočišného druhu. Aktivity Vaší skupiny Sustainable Academy vítám a diskusi o Vámi otevřených tématech plně podporuji.

V Akademické radě jsem dosud nepůsobil a nevím úplně přesně, do jaké míry je toto téma řešeno přímo na její půdě. Z rozhovorů s mými kolegy nejen z vedení Akademie věd mi je jasné, že otázka udržitelného rozvoje a klimatických změn je pro všechny velmi důležitá a to ve svém důsledku platí i pro Akademii věd jako takovou.

Praktický přínos Akademie věd v této oblasti je pochopitelně zřejmý již nyní. Akademie věd České republiky je přední vědeckou institucí a prostřednictvím svých výzkumných a popularizačních aktivit má obrovský vliv na vzdělávání a rozvoj společnosti; například Strategie AV21 zde představuje vhodnou a již fungující platformu. V oblasti komunikace je zase významným počinem vydávání AVexů, z nichž řada se otázkou udržitelnosti přímo zabývá (z nedávných např. Planeta ve skleníku, 2/2020 či Klimatická změna, 4/2020). Osobně považuji také konkrétní aktivity na úrovni jednotlivých ústavů za nejméně stejně důležité jako formální deklaraci příslušného přístupu a účast na relevantních konferencích či kolem kulatých stolů. Mám zde na mysli péči o životní prostředí v areálech AV, šetrný přístup ke zdrojům, minimalizaci produkce odpadů a jejich třídění, zodpovědný výběr dodavatelů zboží a služeb, důraz na aplikaci ekologicky šetrných technologií a díky recentní zkušenosti s covidem-19 třeba i omezení zbytného cestování ve spojitosti s podporou rozvoje online komunikace.

V případě svého zvolení bych Akademické radě rád nabídl své zkušenosti v oblasti mezinárodní agendy Akademie věd, jejímž cílem je, kromě jiného, rozvoj bilaterálních kontaktů a mezinárodní spolupráce obecně, další zapojování ústavů a vědeckých pracovníků do mezinárodního prostředí a usnadnění přístupu k mezinárodním projektům a zdrojům, což s udržitelností nepřímo také souvisí. Akademická rada v každém případě funguje jako týmový orgán a nepochybuji, že koncepční otázky udržitelného rozvoje budou ve vztahu k dalším aspektům fungování Akademie věd na její půdě řešeny i nadále, sám takovou tématiku a diskusi o ní plně podporuji a hodlám se jí účastnit, a to nejen kvůli svému odbornému zaměření. Tolik k odpovědi na Vaší první otázku.

Na druhou otázku bych odpověděl souhlasem: ano, existenci takové jednotky plně podporuji. Z předmětného e-mailu sice zatím nemám úplně jasno v tom, jakou podobu „jednotky udržitelnosti" máte na mysli, nicméně nepochybuji, že o jejím formálním ukotvení se bude jednat a diskutovat, a to na Akademické radě i s dalšími možnými účastníky; ostatně již nyní funguje Komise pro životní prostředí jako poradní orgán Akademické rady a je možno předpokládat, že Vámi navrhovaná jednotka udržitelnosti by se s touto komisí tematicky nezanedbatelně překrývala.

Třetí otázka dle mého názoru úzce souvisí s otázkou předchozí; i zde je mou odpovědí souhlas. Mám za to, že jednotlivá pracoviště mohou svůj vlastní provoz z hlediska ekologické a klimatické udržitelnosti hodnotit již nyní a často tak i činí. Podobně i finanční pomoc pracovištím AV ČR nemusí být navázána jen na existenci centrální koncepce. Řada projektů, které na jednáních Ekonomické rady AV ČR posuzujeme a podporujeme, s ekologizací provozu pracovišť přímo souvisí. Vždy tedy nakonec záleží zejména na přístupu a aktivitě jednotlivých pracovišť AV ČR a žádná centrální koncepce není samospasitelná, byť jistě může pomoci.

Se srdečným pozdravem,
David Honys

Ing. Pavel Janáček, Ph.D.

1. Jaké jsou podle vás možnosti zvýšení klimatické a ekologické udržitelnosti vědeckých ústavů?
To je hrozně široká otázka a nevím, jak do ní, abychom si neříkali samozřejmosti, jako že možnosti tu jsou a liší se ústav od ústavu. Tak to zkusím taky obecně, ale jinak: Přijde mi důležité připustit si, že ty možnosti v tuto chvíli neznáme, rozhodně ne všechny, a ty, co známe, nejsou definitivní, jelikož se naše představy o nich budou měnit. Stojíme někde na začátku dlouhé změny, je to společenský proces, bude při něm docházet k proměnám poznání, kulturní a politické imaginace, morálních norem, technologií, sociálních vztahů, ekonomického kontextu a tak dále. Teď je důležité na tuhle cestu vykročit a kritéria environmentální šetrnosti poctivě reflektovat při dalších a dalších rozhodovacích situacích. Jsem přesvědčen, že jako vědecká pracoviště máme postupovat racionálně, využívat přirozená okna příležitostí ke změně, započítávat proti úsporám všechny náklady na provedení změny a ponechávat velký prostor osobním volbám jednotlivců, na téhle cestě jsme všichni spolu a táhnou příklady, nikoli rozkazy. Nevýhodou ústavů AV ČR je nedostatečné institucionální financování, každá změna něco stojí, ale začít se dá a v souladu s akademickou etikou myslím i má od neokázalých drobností, od toho, na co v danou chvíli máme a na čem se jako společenství dohodneme.

2. Podporujete vznik jednotky udržitelnosti jako pomocného orgánu AV ČR, např. v rámci Kanceláře AV ČR nebo Střediska společných činností AV ČR?
„Jednotka“ zní dost militantně, jako ředitel bych svého času ocenil možnost spolupráce s konzultantem s dobrou znalostí akademické sféry, který by se podíval na vybranou část ústavního provozu, vytipoval a seřadil několik možných změn podle jejich skutečného přínosu, odhadl jejich náklady, připravil právní, technické, organizační podklady, nabídl ověřené a ucelené řešení. Místo toho jsem si sám procházel třeba manuály environmentálně šetrného provozu a zeleného úřadování od ekologického institutu Veronica. Vymýšlet ale stokrát znovu kolo, jen když si potřebujete ujasnit, jak se dá ekologizovat veřejná zakázka na úklidové služby a kolik vás to bude v té které úrovni stát, je prostě vyčerpávající. Vychází mi z toho, že malý tým létajících poradců v rámci SSČ, který by předával mezi ústavy dobrou praxi a pomáhal s analýzou i implementací změn, by o práci nouzi neměl.

3. Považujete za žádoucí formulaci centrální koncepce, která podpoří pracoviště AV ČR a její další složky v hodnocení vlastního provozu z hlediska ekologické a klimatické udržitelnosti? Má Akademie věd v rámci takové centrální koncepce poskytovat finanční pomoc pracovištím AV ČR a dalším složkám za účelem ekologizace jejich provozu?
Ve zprávě o činnosti Akademické rady z prosincového Sněmu se mluví o připravovaném programu pro zodpovědný a udržitelný provoz budov AV ČR a také o tom, že je již dnes tento aspekt zohledňován při posuzování žádostí o dotace na stavební činnost. To mi přijde pochopitelné, nové baráky mají mít čistý štít, a když je staví akademická pracoviště, tím spíš. Musím si ale teprve ujasnit, co dalšího se v této oblasti v Akademii připravuje anebo co už běží. Jak jste asi poznali, přestože mi klimatická krize leží na srdci, spíše než pro centralizované koncepce jsem v tuto chvíli pro podporu decentralizovaných změn, povzbuzování individuální aktivity. Centrální koncepce, pokud by v ní nešlo jen o deklarativní přihlášení se k principům klimatické udržitelnosti (na kterém jinak není nic špatného), bude narážet na rozmanitost situací, v nichž se jednotlivé ústavy nacházejí, a také na to, že ústavy se chovají a v souladu se zákonem o veřejných výzkumných institucích ani nemohou chovat jinak než velmi samostatně. Rozpočet Akademie věd je jen jeden a jeho výhled není dobrý, případné dotace na ekologizaci provozu se uloupnou z ostatního institucionálního financování, co vám přistane v jedné kapse, vezme se vám z druhé, obsluha těch dotačních titulů nebude zadarmo. Dokud nebude skutečně prozíravá, trpělivě prodiskutovaná a akademickou veřejností široce akceptovaná koncepce na stole, nemá ani cenu uvažovat, že podle ní budeme rozdělovat peníze.

prof. Ing. Štěpán Jurajda, Ph.D.

Dobry den a diky za osloveni.

Prijde mi vyborne, ze takoveto aktivity na nasi Akademii bezi, diky za to.

Dekuji take za pozvani na diskusi, planuji se zucastnit.

Odpoved na otazky:

Ja jsem odborne od teto problematiky vzdaleny, nemam tedy specifickou technickou odpoved na otazku c. 1. Zaroven nejsem podrobne seznamen s cinnosti Komise pro zivotni prostredi AV, ani s detaily relevantnich projektu SAV21. Jsem v teto oblasti laik, radovy clen Akademickeho snemu.

V reakci na otazku c. 1 si tedy pouze dovolim podotknout, ze lze myslim nalezt dobre EU vzory toho, jak velke akademicke instituce, predevsim univerzity, udrzitelnost svych vlastnich akademickych "provozu" zlepsuji, jak se jim to vyplaci (napr. optimalizace regulace vytapeni), jak navadeji vnitrni aktery k vhodne cinnosti timto smerem, a jak zaroven s verejnosti (odbornou i neodbornou) komunikuji svou roli prukopniku v teto oblasti. Zkusenosti z jinych oblasti rizeni naznacuji, ze vnitrni procesy a motivace maji podstatne dopady, stejne jako zpusob vnitrni komunikace.

Otazka c. 2: Ano, podporuji. Takoveto organizacni jednotky lze nalezt na velkych evropskych akademickych institucich. Krome strategickych zameru (steering committee) by mohlo jit o koordinaci technickych reseni, pripadne nabidky energetickych auditu, poradenstvi vedeni ustavu. Znovu, jelikoz nejsem clenem AR ani nemam podrobne znalosti o fungovani Strediska spolecnych cinnosti v teto oblasti, je mozne, ze si nejsem vedom podobnych jiz probihajicich aktivit.

Otazka c. 3: V principu ano; znovu, prijde mi vhodne diskutovat na zaklade prikladu dobre praxe. Detaily nastaveni ekonomickych motivaci (a jejich vyhodnocovani) byvaji zasadni pro typ dopadu. Realizace takove koncepce je obtizne predstavitelna bez bodu 2., tj. dedikovane organizacni jednotky v ramci AV.

Konecne by mi prislo vhodne diskutovat, zda by jednotlive projekty s vazbou na klima/udrzitelnost, ktere probihaji v ramci SAV21, nemely mit zastresujici strategii, vcetne zpusobu komunikace za celou AV, ktera by mohla byt v tomto ohledu mezi verejnymi institucemi u nas prikladem.

Srdecne zdravi

Stepan Jurajda

doc. Ing. Luboš Náhlík, Ph.D.

1. Jaké jsou podle vás možnosti zvýšení klimatické a ekologické udržitelnosti vědeckých ústavů?
Možnosti zvýšení klimatické a ekologické udržitelnosti ústavů je celá řada a jsem rád, že se s jejich realizací na řadě ústavů již započalo. Počínaje nejednodušším opatřením jako je třídění běžného odpadu, ekologické a bezpečné odpadové hospodářství např. u chemických provozů, využití technologií jež nezatěžují životní prostředí nebezpečnými látkami, využití pasivních vlastností budov nebo tepla generovaného např. zkušebními stroji či pecemi k ohřevu provozů, uzavřené okruhy chlazení namísto otevřených, aby se zbytečně neplýtvalo pitnou vodou, zateplování budov a snižování jejich energetické náročnosti (např. vytápění pomocí tepelných čerpadel), instalace úsporného LED osvětlení, instalace fotovoltaických panelů a celkového snižování energetické náročnosti veškerého provozu. Toto jsou jen některá opatření, se kterými se již započalo a bylo by vhodné, podle zaměření a možností jednotlivých ústavů, je na ústavech AV aplikovat. U řady z nich to jistě lze.

Navíc jsou zde také občanské výzvy jako Do práce na kole, ale to je již na jednotlivých zaměstnancích, nicméně ústavy mohou podporovat i tuto formu dopravy zaměstnanců do práce a umožnit uschování kol ve svých prostorách nebo instalovat potřebné stojany na kola. Mluví se i o elektromobilitě, která jistě přijde, ale tam problémů s jejím zavedení do praxe bude více a jistě přesáhne rámec funkčního období, nicméně i toto je směr, který by, v trošku vzdálenější budoucnosti, mohl být (a jistě bude) řešen v rámci areálů ústavů.

2. Podporujete vznik jednotky udržitelnosti jako pomocného orgánu AV ČR, např. v rámci Kanceláře AV ČR nebo Střediska společných činností AV ČR?

3. Považujete za žádoucí formulaci centrální koncepce, která podpoří pracoviště AV ČR a její další složky v hodnocení vlastního provozu z hlediska ekologické a klimatické udržitelnosti? Má Akademie věd v rámci takové centrální koncepce poskytovat finanční pomoc pracovištím AV ČR a dalším složkám za účelem ekologizace jejich provozu?
Je zřejmé, že tíha realizace jednotlivých projektů je z podstaty zejména na ředitelích ústavů, nicméně jejich zájmu o "ekologizaci" ústavů lze vyjít vstříc také z pozice Akademické rady. Česká republika v několika programech poskytuje dotace na ekologické projekty, kterých se mohou (a také to dělají) účastnit také ústavy AV. Protože se jedná obvykle o finanční prostředky z Operačních programů, je možno pomoci ústavům např. při krytí spoluúčasti, která je u těchto typů projektů vždy. Je samozřejmě možno oslovit ředitele, aby při návrzích nových budov či významných rekonstrukcích vzali v potaz také hledisko udržitelnosti a podali návrh, který bude odpovídat současným trendům v této oblasti, tj. nízkou energetickou náročností počínaje (využití např. zateplení, tepelných čerpadel, fotovoltaických panelů, úsporného LED osvětlení) až po instalované technologie či způsob nakládání s produkovanými odpady. Na tyto aspekty lze ze strany Akademické rady brát zřetel při podpoře nových staveb či rozsáhlých rekonstrukcí. Často se při aplikaci uvedených opatření nejedná o zásadní navýšení ceny, navíc jak jsem již uvedl, lze často využít také dotací MŽP, a v delším horizontu se dokonce tyto prostředky obvykle vrátí úsporou na provozu. I když nelze ze strany Akademické rady diktovat ústavům opatření, lze je motivovat a podporovat a to i finančně.

Ing. Jiří Plešek, CSc.

1. Jaké jsou podle vás možnosti zvýšení klimatické a ekologické udržitelnosti vědeckých ústavů?
Podle zákona o v. v. i. je plně v kompetenci jednotlivých ústavů, aby přijaly řešení, která odpovídají jejich individuálním podmínkám a ekonomickým možnostem. Proto mohu v této chvíli odpovědět jen za Ústav termomechaniky. Zateplili jsme hlavní budovu na Mazance a laboratoř v Novém Kníně. Do areálu Mazanka jsme navíc zavedli venkovní úsporné LED osvětlení. Budova v Plzni stojí v památkově chráněné zóně a ke každému zásahu je nutný souhlas památkářů, který takové úpravy v podstatě znemožňuje. Provozujeme též pokusně fotovoltaiku. Plné osazeni střechy PV-panely není v této chvíli možné kvůli statické únosnosti. Kompletní přestavba je nyní nad naše finanční možnosti. Tyto skutečnosti do jisté míry ilustrují individuálnost podmínek, za nichž jsou jednotlivá pracoviště AV provozována, a tudíž i úskalí generalizace nebo případného centrálního řízení interních principů udžitelnosti.

2. Podporujete vznik jednotky udržitelnosti jako pomocného orgánu AV ČR, např. v rámci Kanceláře AV ČR nebo Střediska společných činností AV ČR?
V současnosti působí dva pomocné poradní sbory AR, a to Komise pro životní prostředí a Komise pro energetiku. Předpokládám, že udržitelnost i interní je přirozenou součástí zejména agendy Komise pro životní prostředí. Pokud se Vám jeví její působnost jako nedostatečná, je třeba se na ni obrátit s konkrétním podnětem. V Komisi pro energetiku jsou řešena spíše generální východiska, které nabízí vědecké programy jednotlivých ústavů (některé principy udržitelnosti přímo obsahují). Ale jistě pro nás v komisi není problém zabývat se i interní agendou z hlediska naší odbornosti. Ale opakuji, že určité postupy lze z pozice poradního orgánu doporučit, nikoli nařídit.

3. Považujete za žádoucí formulaci centrální koncepce, která podpoří pracoviště AV ČR a její další složky v hodnocení vlastního provozu z hlediska ekologické a klimatické udržitelnosti? Má Akademie věd v rámci takové centrální koncepce poskytovat finanční pomoc pracovištím AV ČR a dalším složkám za účelem ekologizace jejich provozu?
Jak jsem již zmínil, AV je sice zřizovatelem, nemůže však zasahovat do pravomoci institucí v. v. i. Z tohoto pohledu je prosazování centrální koncepce obtížně realizovatelné a bude mít spíše proklamační charakter, ke kterému se všichni přihlásí, ale pak stejně jako doposud budou jednat na základě svých institucionálních možností. V současné situaci, kdy je nejasná prognóza stability finančních zdrojů jak pro AV jako celek, tak v jiných subvenčních rozpočtech, budou jednotlivé ústavy nepochybně požadovat speciální dotaci na případné projekty udržitelnosti. Míra případné finanční pomoci tak zcela závisí na možnostech rozpočtu AV Pokud dostane AV prostředky ve stejné nebo redukované míře, nebude moci realizovat velkorysejší nvestiční akce, které mají z hlediska udržitelnosti největší dopad. Předpovídat ekonomický vývoj v následujících měsících nebo letech považuje za obtížné i Ministerstvo financí nebo ČNB a za těchto okolností nelze korektně předpovědět, jak bude rozpočtová politika ve vztahu k AV vypadat.

PhDr. Markéta Pravdová, Ph.D., MBA

Téma udržitelnosti je jistě důležité a myslím si, že ho současná Akademická rada neopomíjí - daným tématem se již zabývá Komise pro životní prostředí, Komise pro energetiku i vybrané programy Strategie AV21. Podle mého názoru by bylo užitečné, kdyby byl agendou udržitelného rozvoje na AV ČR pověřen přímo některý z členů Akademické rady, který by měl i přehled o všech vyvíjených aktivitách v AV ČR, mohl by je dále rozvíjet a posilovat z pozice "centrály" či formulovat koncepci mj. na základě relevantních dat z pracovišť AV ČR. Návrh, aby v rámci agend členů Akademické rady byly zřízena agenda udržitelného rozvoje na AV ČR, jsem přednesla na 42. zasedání Akademické rady dne 12. 1. 2021. Jakékoli dobré návrhy předkládané na Akademickou radu bych v této záležitosti podpořila.

Ing. Miroslav Punčochář, DSc.

Vážený pane doktore,

souhlasím plně s jádrem Vaší výzvy, a to, že ekologická a klimatická udržitelnost představují velmi významné aspekty práce AV ČR. Je to pro mne blízká problematika, neboť jsem řadu let pracoval v Komisi pro životní prostředí AV ČR a v současné době jsem členem Komise pro energetiku. Pokusím se v následujícím textu odpovědět na trojici Vašich otázek.

Nicméně bych rád zde, v preambuli, vyjádřil svůj pevný názor, že ze tří klíčových aspektů, vyjmenovaných ve Vaší výzvě [(1) Rozvoj relevantního výzkumu, který napříč obory popíše a analyzuje situaci, (2) Komunikace tématu změn klimatu ve vztahu k veřejnosti, politické reprezentaci a dalším relevantním společenským aktérům, (3) Fungování samotné instituce a jejích pracovišť ], jsou první dva z hlediska potenciálu AV ČR řádově důležitější než bod třetí. Nicméně, bez zjevné snahy realizovat bod tři by věrohodnost názorů našich odborníků mohla být snadno zpochybňována - verba movent, exempla trahunt. Nyní tedy k jednotlivým dotazům.

1. Jaké jsou podle vás možnosti zvýšení klimatické a ekologické udržitelnosti vědeckých ústavů?
Dílčí zlepšení (třídění odpadu, optimalizace energetického hospodářství, zodpovědné chování každého jednotlivce, apod.) mohou být jistě s přiměřeným úsilím na všech ústavech AV dosaženy a jsem přesvědčen, že na většině ústavů už realizovány jsou. Rozsáhlejší opatření, jako například komplexní zateplení objektů, nasazení fotovoltaiky apod., jsou investičně náročná a jejich obecná aplikace naráží na velmi různé podmínky jednotlivých ústavů. Relativně příznivá je situace ústavů v areálech, které patří AV. Mohou do značné míry disponovat se svými objekty a plánovat jejich rozvoj. Nicméně i zde existují velké rozdíly ve výchozích podmínkách, například ÚCHP, ústav, na kterém působím, byl postaven v šedesátých letech a kompletní modernizace přinášející zároveň ekologizaci je velmi komplikovaná a nákladná. Nicméně kráčíme touto cestou, ač pomaleji, než bychom si přáli - je to prostě především otázka financí. Na ústavech, které se nacházejí v pronájmech nebo v památkově chráněných objektech je pak situace mnohem komplikovanější a možnosti jsou zpravidla značně omezeny.

2. Podporujete vznik jednotky udržitelnosti jako pomocného orgánu AV ČR, např. v rámci Kanceláře AV ČR nebo Střediska společných činností AV ČR?
Odbor udržitelnosti v rámci Střediska společných činností A ČR by jistě možný byl, bylo by však nutno důkladně promyslet rozsah jeho činnosti, aby nedocházelo k dublování či střetům kompetencí. Dále musím upozornit na Zákon o VVI, který dává jednotlivým ústavům právní subjektivitu představuje další možný zdroj komplikací, resp. kompromisů v činnosti uvažovaného odboru.

prof. Jan Řídký, DrSc.

1. Jaké jsou podle vás možnosti zvýšení klimatické a ekologické udržitelnosti vědeckých ústavů?
To musí posoudit každý ústav sám. Nemohu znát parametry všech budov ústavů AV ČR ani jejich další možnosti. Některé ústavy zateplovaly budovy nebo instalovaly solární panely, některé se k tomu doufám chystají, některé jsou v podnájmu a nemohou dělat nic.

2. Podporujete vznik jednotky udržitelnosti jako pomocného orgánu AV ČR, např. v rámci Kanceláře AV ČR nebo Střediska společných činností AV ČR?
Určitě bude dobré, když vámi zmiňovaná skupina [myšleno neformální skupina vedená dr. Fejfarem s několika členy Střediska společných činností] bude pokračovat ve své činnosti, kterou je možné rozšířit například ustanovením kontaktů na jednotlivé ústavy. Připomínám, že ale už nyní by měly ústavy uvádět ve svých výročních zprávách, co dělají v oblasti životního prostředí, kam spadá i tato problematika.

doc. PhDr. Helena Ulbrechtová, Ph.D.

Vážené kolegyně, vážení kolegové,

díky za Vaše aktivity a skupinu Sustainable Academy. Je moc dobře, že v AV ČR existuje mechanismus aktivit a iniciativ směrem od jednotlivých ústavů a jednotlivých skupin, což je pro mne znamením a zárukou toho, že v AV fungují poměrně transparentní komunikační principy.

Problematika klimatické a ekologické udržitelnosti je zásadní a myslím si, že se dříve nebo později do agend Akademické rady dostane. Dříve by bylo samozřejmě lépe.

Na tomto místě Vám každý kandidát patrně slíbí, že pro Vaši iniciativu udělá vše, co je v jeho silách. V realitě Vám ovšem lépe odpoví ti kandidáti, kteří již jedno funkční období Akademickou radou prošli. Nicméně: vzhledem k tomu, že jsem po dvě funkční období byla členkou Vědecké rady, kde byla tato problematika díky jejímu předsedovi, dr. Fejfarovi, několikrát komunikována, dovedu si představit, že bych se zapojila právě na této ose, tedy do komunikace mezi AR a VR (předseda VR je členem AR). V současnosti již „pilotní“ skupina existuje a já považuji za důležité, aby dále rozšířila svou působnost až k tomu, aby ve výsledku vznikla samostatná agenda. Nepředstavuji si, že by vznikla vzápětí po ustavení nové Akademické rady, ale bude na tom potřeba pracovat. Jako zásadní vidím v koncepčních věcech spolupůsobení Vědecké a Akademické rady, - to v minulém období díky dr. Fejfarovi fungovalo výborně. Z pozice kandidáta Vám nyní mohu slíbit zájem o tuto problematiku a pomoc při zprostředkování a argumentaci AR. Pokud by to bylo možné, ráda bych se zapojila i do případné rozšířené pracovní skupiny – nicméně to bude záležet na výsledku voleb..

Ať pro mne volby dopadnou jakkoli, přeji Vám výdrž i energii – stejně jako celé Akademii věd!

1. Jaké jsou podle vás možnosti zvýšení klimatické a ekologické udržitelnosti vědeckých ústavů?
Odpověď na tuto otázku víceméně podmiňují odpovědi na otázky následující – tedy i to, do jaké míry se podaří prosadit a propagovat tuto problematiku na úrovni AV jako celku.

Zároveň se nebudu snažit uvádět přímo konkrétní možnosti zvýšení ekologičnosti provozu, ale zůstanu o obecně modelové situace, v jaké vidím možnost (většího) uplatnění ekologické udržitelnosti v jednotlivých ústavech.

Jednotlivé ústavy a jejich provozy jsou různě nastavené, mají různé potřeby a tedy i různá řešení (a i míra dopadu jejich provozů na životní prostředí je různá). V některých případech se může tato problematika jevit jako druhotná (velikost ústavu, finanční možnosti, druh a povaha výzkumu) – a proto minimálně v počáteční fázi budou a jsou přístupy i ochota k řešení rozdílné.

Abych nezůstala jen u obecného – ústav, v němž pracuji a v němž jsem byla v letech 2007-2017 ředitelkou, – by v tomto směru jistě potřeboval v mnohém vylepšit (mohu to říci i tak, že jeho provoz v současnosti nepovažuji za ekologicky příliš šetrný). Už jen to, že sídlíme v centru Prahy v budově z 19. století, která by si zasloužila projít kompletní rekonstrukcí, samozřejmě v souladu se současnými standardy včetně těch, které by vedly směrem k udržitelnosti a šetrnosti.

Kroky k takové rekonstrukci jsem ještě ve funkci zvažovala, ale už se ji (mj. i proto, že malé provozy jako ten náš produkují i spoustu dalších starostí a problémů, na které je ředitel(ka) sám/sama) nepodařilo naplánovat. V následujícím období byly sice části budovy rekonstruovány, jednalo se však o parciální úpravy několika jednotek v tomto domě.

Z pozice ředitele si velmi dobře dovedu představit, kolik práce a financí znamená naplánovat a provést proměnu budovy ze stávajícího stavu (včetně jejího funkčního využití) do stavu (i) ekologické šetrnosti. Jen zpracování architektonického návrhu a znaleckých posudků...

Na první „dobrou“ by vedení patrně komplexní řešení problematiky (protože jiné nemá cenu) mohlo odsouvat „na jindy“ – a na prvním místě budou jmenovány finance, které v rozpočtu náš ústav na toto prostě nemá. Zda by uspěl s žádostí o dotaci u AV ČR, je nejisté.

Ale: kdyby existoval v tomto směru program AV ČR, pak by bylo jistě snazší rozhodování.

Vím, uvedla jsem maximalistický příklad, kdy je (větší) šetrnost provozu podmiňována rekonstrukcí budovy – ale nebude ojedinělý.

Kdyby existovala určitá koncepce AV ČR (a později třeba i celý program), bylo by jistě možno lépe působit i na ty ústavy, které se doposud o tuto problematiku nezajímají či se o ni zajímají v menší míře.

2. Podporujete vznik jednotky udržitelnosti jako pomocného orgánu AV ČR, např. v rámci Kanceláře AV ČR nebo Střediska společných činností AV ČR?
Rozhodně podporuji – otázkou je samozřejmě statut takové jednotky. Dle mého názoru by mohla existovat spíše v rámci SSČ, které může jako samostatná veřejná výzkumná instituce lépe vytvořit či vyčlenit další jednotku a i jeho možnosti jako v.v .i. jsou v tomto ohledu větší. Pokud by jednotka existovala jako pomocný orgán Akademické rady, pak by měla statut rady či komise a musela by existovat při KAV.

Jde tedy o to, zda by vytvářela spíše koncepci a jednala jménem AV ČR jako celku, či zda by měla spíše praktický charakter směrem k aplikaci (případně zda by se jednalo o kombinaci obojího, jako je tomu v současné „pilotní“ skupině).

V ní se angažuje předseda Vědecké rady AV ČR, dr. Fejfar – a bylo by dobře, kdyby v této práci pokračoval.

Co se týče finanční podpory – byla by to ideální situace. Ale vzhledem k tomu, že další prostředky „navíc“ v dohledné době AV nezíská, bylo by potřeba vyčlenit je z jiných částí rozpočtu. Zda a za jakých podmínek by to bylo možné, na to může odpovědět nejlépe člen AR zodpovědný za finance (nepoužívám nyní ten dlouhý složitý název jeho agendy), - dr. Bilej.

PhDr. Luboš Velek, Ph.D.

1. Jaké jsou podle vás možnosti zvýšení klimatické a ekologické udržitelnosti vědeckých ústavů?
Různorodost jednotlivých ústavů a pracovišť AV ČR bohužel neumožňuje jednoduchý a všeobecně zavazující přístup k této problematice. Jisté však je, že v této oblasti existují na půdě AV ČR značné rezervy a že problematice klimatické a ekologické udržitelnosti nebyla dosud na centrální úrovni, stejně jako na úrovni řady jednotlivých pracovišť, věnována odpovídající pozornost. Možnosti zvýšení klimatické a ekologické odpovědnosti jednotlivých pracovišť proto musejí vycházet z věcné analýzy dopadu činnosti konkrétních pracovišť na klimatické a ekologické poměry. Obecně pak myslím platí, že právě Akademie věd ČR a její jednotlivé ústavy by měly jít v této oblasti příkladem a i tímto příkladem spoluvytvářet vzor pro chování ostatních obdobných institucí. Domnívám se, že právě podobný vzor může výrazně ovlivnit představy a povědomí celé společnosti o naléhavosti řešení problému klimatické a ekologické udržitelnosti v České republice.

2. Podporujete vznik jednotky udržitelnosti jako pomocného orgánu AV ČR, např. v rámci Kanceláře AV ČR nebo Střediska společných činností AV ČR?
Ano, podporuji vznik této jednotky. Zároveň se domnívám, že by to mohla právě tato jednotka, která by se měla podílet na výše zmíněné zevrubné analýze dopadu činnosti jednotlivých ústavů na klimatické a ekologické poměry.

prof. RNDr. Jan Vondráček, Ph.D.

1. Jaké jsou podle vás možnosti zvýšení klimatické a ekologické udržitelnosti vědeckých ústavů?
Řada ústavů AV ČR sídlí v budovách staršího typu, někdy i v energeticky náročných areálech. Nabízí se tedy řada možností, jak zlepšit a podpořit, zejména v rámci probíhajících i budoucích stavebních úprav financovaných AV ČR, zateplení budov, systémy vytápění i vzduchotechniky, s cílem snížit jejich energetickou náročnost. V případě ústavů, které mají k dispozici vhodné typy pozemků či budov, přichází samozřejmě do úvahy i samotná produkce el. energie či tepla s využitím alternativních zdrojů, pro vlastní účely.

2. Podporujete vznik jednotky udržitelnosti jako pomocného orgánu AV ČR, např. v rámci Kanceláře AV ČR nebo Střediska společných činností AV ČR?
Ano, takovýto centrální tým by měl vzniknout, ať již v rámci SSČ nebo KAV ČR. Vedle posouzení možností AV ČR jako celku v oblasti zvýšení ekologické udržitelnosti, by zejména mohl pomoci (viz níže) - např. administrativně a podporou přípravy projektů (nejen stavebních) - jednotlivým ústavům AV ČR v jejich aktivitách směřujících ke zvýšení ekologické a klimatické udržitelnosti.

Vlastník domény

Doménu sustainableacademy.cz provozuje Matematický ústav AV ČR.

Tvůrci obsahu

Zuzana Harmáčková (ÚVGZ AV ČR)
Jan Hladký (MÚ AV ČR, ÚI AV ČR)
Vojtěch Pravda (MÚ AV ČR)
Tereza Stöckelová (SOÚ AV ČR)
Kamil Vlček (FGÚ AV ČR)

Kontakt

info@sustainableacademy.cz

sustainableacademy.cziniciativa pro klimatickou a ekologickou udržitelnost na Akademii věd České republiky